Nejrychlejší hasič světa? Pavel Kouřík z Domažlic
V srpnu z celé České republiky zamířili nejlepší sportovci z řad hasičů přes oceán do Los Angeles v USA na Světové hasičské a policejní hry.
Pavel Kouřík z Domažlic je ve svých 23 letech nejmladším členem reprezentace TFA. Na jeho profesionální sportovní dráze má podporu HZS Plzeňského kraje. Reprezentoval Českou republiku a svůj sbor v disciplínách Ultimate Firefighter, což je obdoba u nás známé soutěže TFA.
Všichni závodníci v této soutěži potvrdili, že Česká republika má nejsilnější, nejrychlejší a nejvytrvalejší hasiče na celém světe. Medaile posbírali všichni zástupci České republiky – Petr Moleš, Jan Haderka, Vít Malenovský, Petr Smilek i domažlický Pavel Kouřík.
Co je to TFA?
TFA je zkratkou z anglických slov Toughest Firefighter Alive – Nejtvrdší hasič přežije a je názvem nejtěžších hasičských soutěží, které svými podmínkami simulují práci hasiče při zásahu. Hasič je ustrojen do kompletního zásahového obleku včetně obuvi, rukavic a přilby a s nasazeným aktivním dýchacím přístrojem.
Pavel Kouřík si na Světových hrách rozšířil sbírku medailí o dvě zlaté, jeden bronz a mnoho dalších umístění na předních příčkách. V individuální kategorii Ultimate Firefighter skončil na překrásném šestém místě. V týmové soutěži, která je rozdělena do čtyř jednotlivých úseků, Pavel nejrychlejším roztahováním a motáním hadic významně přispěl k bronzu.
Nejvíc zazářil ve výstupu v plné hasičské výstroji do 62. patra mrakodrapu. Na jeho střechu se dostal za 12 minut a 7 vteřin a vybojoval si tak titul nejrychlejšího hasiče světa. O pět vteřin pomalejší byl další Čech – Vít Malenovský. Další závodníci třináctiminutovou hranici nepřekonali. V této kategorii ovládli Češi také týmovou soutěž s náskokem téměř dvou minut.
Oslovili jsme Pavla Kouříka s prosbou o krátký rozhovor a on velmi rychle a rád souhlasil.
Pavle, zvolil jste si neobvyklou sportovní disciplínu. Co na Vámi zvolený sport říká Vaše rodina a blízcí?
Ano, máte pravdu. Je to neobvyklý sport a bohužel moc lidí ani neví, co všechno tento sport obnáší a že vůbec něco takového existuje. Přitom čeští hasiči patří v tomto sportu již několik let k naprosté světové špičce. Kam přijede česká reprezentace, tam posbírá spoustu medailí. TFA (Toughest Firefighter Alive), neboli v překladu „Nejtvrdší hasič přežije“, je rozdělený do čtyř úseků. První úsek obnáší roztažení a poté smotání hadic, druhý zápasení s kladivem a figurínou, překonání 3 m vysoké bariéry a vynášení a vytažení zátěže na určitou konstrukci či věž. Závěrečná disciplína nás totálně umrtví při výběhu několika pater do výškové budovy. To vše ve vybavení, jako bychom šli hasit požár, to znamená těžký zásahový oděv, zásahová přilba, vysoké boty a na zádech neseme dýchací přístroj vážící 10 kg.
Mám to štěstí, že rodina a blízcí mě v tomto sportu maximálně podporují. A já jim za to děkuji.
Jak vás podporuje HZS Plzeňského kraje?
Je to můj zaměstnavatel, který mi vychází maximálně vstříc. Umožňuje mi účastnit se různých závodů, soustředění a poskytuje mi i kvalitní zázemí pro trénink. Samozřejmě ale platí, že v první řadě jsem hasič a musím si splnit své služební povinnosti. Až je splním, můžu se na plno věnovat přípravám na závody.
Jak často trénujete?
Trénuji tak pětkrát týdně.
Pomáhá Vám to ve Vašem každodenním pracovním životě?
Určitě, fyzička je znát. Nejvíce se asi projeví, když máme bytový požár, kde se do schodů tak neunavím jako ostatní kolegové.
Jaká disciplína pro Vás byla nejtěžší a proč?
Asi ten výběh do 62. patra. Nikdy jsem tolik pater neběžel a nevěděl co od toho vůbec očekávat.
Vyběhl jste 62 pater za 12minut a 7 sekund. To je obdivuhodné. Po kolika schodech jste běžel? Byla chvíle, kdy jste to chtěl už vzdát, nebo polevit?
Do nějakého desátého patra jsem běžel. Potom jsem se snažil jít svižně pořád po dvou schodech, což je nejdůležitější, držet si nějaké konstantní tempo a rytmus. V závěrečných patrech jsem ještě přidal. Chvíle polevit nebyla, šlo se mi ale nad očekávání dobře, spíše byly chvíle, kdy jsem si říkal, že bych mohl trošku popoběhnout, ale tolik pater bylo pro mě opravdu velikou neznámou. Cítil jsem určitý respekt z toho, aby mi třeba deset pater před cílem tzv. ''nedošlo''.
Jak jste úspěchy oslavili ve sboru?
Klukům jsem něco z USA dovezl, tak až dojdu na směnu, tak jim to předám. Na nějaké větší oslavy to nevidím, čekají mě ještě v září dva závody Českého poháru a 27. září mistrovství České republiky v TFA.
Pavle, děkujeme za rozhovor a přejeme Vám další a další úspěchy. Ve sportu, v profesi, i v životě.
Zdroj a foto: HZS Plzeňského kraje, archiv Pavla Kouříka
