Otec kontaktních čoček

Prof. Ing. RTDr. Otto Wichterle, DrSc., dr. h. c., (27. října 1913 - 18. srpna 1998), je světově známý český vědec a vynálezce, zakladatel Ústavu makromolekulární chemie ČSAV v Praze a dlouholetý profesor Vysoké školy chemickotechno­logické.

Letos by se dožil 104 let. Pracoval v oblasti makromolekulární organické chemie, mezi jejíž zakladatele patřil. Proslavil se především díky objevům a vynálezům, které vedly ke zdokonalení a celosvětovému rozšíření měkkých kontaktních čoček a objevem silonu.  

Prof. Wichterle pocházel ze zámožné rodiny prostějovských podnikatelů. Otec Karel Wichterle byl spolumajitelem firmy Wichterle a Kovařík (Wikov) a matka Pravoslava dcerou Jana Podivínského, zemského poslance a majitele velkostatku Kostelec na Hané.

Po maturitě byl Otto rozhodnutý, že půjde na vysokou školu. Chtěl využít svůj zájem o matematiku ve strojním inženýrství a měl i soukromé hodiny deskriptivní geometrie. Ve studiu tedy pokračuje na chemické fakultě pražského Českého vysokého učení technického (ČVUT) – zde pak působí i po absolutoriu. Doktorát získává v roce 1936 jako odborný asistent u profesora Votočka, kde pracoval až do zavření vysokých škol v roce 1939. 
V roce 1945 se Wichterle vrátil na VŠCHTI, kde dokončil habilitační řízení v oboru organické chemie, které přerušilo uzavření vysokých škol v roce 1939 a začal přednášet obecnou a anorganickou chemii. Napsal učebnici anorganické chemie, která v pojetí předbíhala svou dobu.

Od roku 1952 se zde začal zabývat syntézou síťovaných hydrofilních gelů, které vodou bobtnají, s cílem najít vhodný materiál pro oční implantáty. Podařilo se zde připravit poly-hydroxyethylmet­hakrylátový gel, který pohlcoval až 40 procent vody, měl vhodné mechanické vlastnosti a byl průhledný. Při politické čistce, kterou provedlo v roce 1958 komunistické vedení VŠCHT, byl profesor Wichterle, spolu s řadou dalších vynikajících učitelů, ze školy vyhozen. Výzkum nitroočních čoček na VŠCHT byl zlikvidován.

V roce 1957 proběhlo v Praze mezinárodní sympozium o makromolekulární chemii, které vedení státu přesvědčilo o potřebě zřízení pracoviště zaměřeného na výzkum syntetických polymerů. Ředitelem v roce 1958 vzniklého Ústavu makromolekulární chemie Československé akademie věd byl jmenován právě profesor Wichterle. Na konci 60. let  se jako velká společenská autorita zapojil do politických změn, které tehdy probíhaly. Podepsal manifest 2000 slov. Za to po příjezdu sovětských vojsk draze zaplatil. Nový režim nastolený okupanty se s odbojným vědcem nepáral. Hned roku 1969 byl Wichterle zbaven vedení ústavu.

Kontaktní čočky aneb Jak to celé začalo

Gelové kontaktní čočky jsou samozřejmě nejznámějším vynálezem Otty Wichterleho. Prvním impulsem k práci na vývoji měkkých kontaktních čoček byl jeho náhodný rozhovor ve vlaku cestou z Olomouce do Prahy roku 1952. Spolucestující doktor Pur četl odborný článek o možnostech chirurgické náhrady oka. Wichterle si uvědomil, že lepším materiálem pro implantát než ušlechtilé kovy by byla umělá hmota. Začal s vývojem vhodného materiálu. Jako nejvhodnější se jevil HEMA gel (poly-hydroxyethyl-methakrylátový gel). Posléze musel přijít na způsob zpracování a odlévání. Po nezdarech s odléváním do forem přišel s novým způsobem zpracování gelu, odlévání v rotujících otevřených formách.

Tento přístroj na odlévání sestrojil ze známé dětské stavebnice Merkur poháněné dynamem z jízdního kola. Na něm odlil první čtyři velmi pravidelné čočky, které nedráždily oko. Za několik let se sen o nápravě oční vady, který poprvé popsal v roce 1508 Leonardo da Vinci a který k realizaci dovedl profesor Otto Wichterle, rozšířil do celého světa. Dnes užívá kontaktní čočky, které lze rychle a jednoduše aplikovat, asi 100 000 000 obyvatel naší planety.

Dne 18. srpna jsme si mohli připomenout 19. výročí úmrtí prof. Ing. RTDr. Otta Wichterleho, DrSc., dr. h. c. Zemřel v 85 letech a zanechal po sobě nemálo vynálezů, které používají miliony lidí po celém světě. Otto Wichterle je bezesporu největší osobnost československé chemie v období po druhé světové válce a český vědec, díky němuž jsou dnes široce dostupné a levné měkké (hydrofilní) kontaktní čočky.