Klíště. Jak na tohoto častého parazita?

Klíště obecné je bohužel běžný parazit, který nám mnohdy dokáže výrazně znepříjemnit život.  Klíště obecné (Ixodes ricinus) je roztoč, který patří do čeledi klíšťatovití. Živí se sáním krve na savcích, plazích nebo ptácích.

Klíšťata jsou přenašeči řady infekčních chorob, mezi nejčastější patří lymská borelióza a klíšťová encefalitida. Velikost samic se pohybuje od 3,5 do 4,5 mm (po nasátí až 1 cm i více), samečci měří 2,2 – 2,5 mm. Klíště dokáže sát jeden až dva týdny (hladovět může i rok) a za tu dobu zvětší svou velikost až třistakrát. 

Klíště je dobře vybaveno pro přežití. Má ochranným chitinovým štítem, proto je těžké klíště rozmáčknout. Speciálním smyslovým orgánem vnímá přítomnost hostitele a dokáže ho vyhledat tykadly. Klíště dokáže nalézt na těle nejvhodnější místo k uchycení a přisátí kusadly, kterými klíště prořezává pokožku hostitele. Má sosáček se zpětnými háčky, který umožňuje sání a velmi pevné přichycení k hostiteli. Mínusové teploty mu nijak extra nevadí, přežije i v mínus 20 °C.

Typickým biotopem klíštěte jsou listnaté a smíšené lesy a porosty křovin s bylinným patrem, zejména jejich okraje. Hojně se vyskytují v porostech na okrajích vodních toků. Klíšťata však najdeme i v parcích, zahradách a na neudržovaných pastvinách. Výrazně méně jich je v jehličnatých lesích, hlavně jsou-li bez podrostu, a v kamenitém prostředí s minimem porostu. V zemědělských kulturách se nevyskytují. Vzhledem ke specifickým nárokům na vlhkost v prostředí, nejsou klíšťata na otevřených, osluněných suchých místech a také na rašeliništích a v trvale podmáčeném terénu. S nadmořskou výškou sice velikost populace klíštěte klesá, nicméně na našem území byl jeho výskyt v posledních desetiletích zaznamenán i v horských polohách až na horní hranici lesa, klidně tedy v 1 400 metrech.
 
Je dobré a potřebné se před klíšťaty chránit. Není žádná 100 % jistota, jak klíšťatům přisání zabránit, ale v rámci prevence je jistě účinná kombinace ochranného oděvu, pevné boty, dlouhý rukáv, dlouhé kalhoty, čepice, a repelentních přípravků. Ani tak ale zcela nezabráníme tomu, že si z procházky po louce nebo z lesa, kromě zážitků z krásné přírody, domů ještě donesete nezvaného hosta. Ne že bychom po nalezení přisátého klíštěte měli hned propadat panice a běžet na pohotovost, ale pár pravidel je třeba dodržovat.

Jak na něj

Po procházce v přírodě si prohlédněte důkladně tělo, zda nemáte klíště přisáté. Klíště se často drží na vlhčích místech – podkolenní a podpažní jamka, intimní partie. Přisáté klíště nesvědí a nepříjemné pocity se mohou objevit až za několik hodin nebo dnů, kdy už může být onemocnění přeneseno.

V první řadě si musíme uvědomit, že každé klíště je potenciální infekční materiál a podle toho bychom s ním měli také zacházet. Žádné „mazlení“ bříšky prstů a potírání krémem. Žádné rozmačkávání mezi nehty. V prvních hodinách je klíště přichyceno jen kusadly, a tak lze lehčeji odstranit. Později vytvoří ze slin cementový obal a klíště je pevně připevněno ke kůži.
 
Při odstraňování klíštěte je vhodné použít jednorázové gumové rukavice. Místo přisátí a samotné klíště zakápneme alkoholovým dezinfekčním roztokem a počkáme asi pět minut. Po vydezinfikování použijeme kleštičky nebo kartu určenou k vyndávání klíšťat (obojí můžeme zakoupit v lékárně). Použít můžeme i zvlášť k tomuto vyhrazenou pinzetu. Klíště zachytíme těsně u kůže a kývavým pohybem jej opatrně odstraníme. Klíště není dobré mastit a nemusíme ho vytáčet ani proti ani po směru hodinových ručiček. Místo nakonec znovu potřeme dezinfekcí. Vytažené klíště také smočíme v kapce dezinfekčního roztoku a vhodíme do toaletní mísy. Klíště by se nemělo ani pálit zapalovačem, ani házet do koše. V žádném případě nesmíme klíště rozmačkávat nehty či jakkoliv mačkat! Pokud se nám stane, že nám v rance pod kůží zůstane hlavička klíštěte, tak opět žádnou paniku. Postupujeme tak, jako bychom měli třeba zadřenou třísku. Hlavně nesmíme zapomenout na dezinfekci.

V následujících třech týdnech sledujte místo přisátí klíštěte. Malá červená skvrnka je normální, ale pokud se začne zvětšovat nebo uprostřed vybledne, vyhledejte co nejdříve lékaře. Na internetu můžeme najít mnoho videí s návodem, jak klíště správně odstranit a místo ošetřit. Jako jedno z povedených doporučejeme video, na jehož zpracování se podílelo Středisko očkování a cestovního lékařství.

Sledujeme klíšťata

Aktivity klíšťat sleduje Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) a ve spolupráci se Státním zdravotním ústavem (SZÚ) vydává Předpověď aktivity klíštěte obecného na území České republiky. Najdete ji zde. Termín "aktivita klíštěte" lze zjednodušeně popsat jako podíl klíšťat, která jsou připravena k napadení hostitele, na celkové populaci klíštěte v dané lokalitě. To znamená, že čím větší je počet takto "aktivních" klíšťat, tím vyšší je i prezentovaný stupeň rizika.
 
Předpověď je poskytována v období od dubna do října, konkrétní termíny zahájení a ukončení jsou však závislé na aktuálním průběhu počasí, a proto mohou být posunuty i do března nebo listopadu. Ve zbývající části roku nelze možnost napadení klíštětem vyloučit, ale riziko je minimální, v období se sněhovou pokrývkou nebo celodenním mrazem nulové.

Klíšťová encefalitida

Klíšťová encefalitida je infekční virové onemocnění, které je přenášeno ze zvířat na člověka infikovaným klíštětem a způsobí zánět mozku nebo zánět mozkových blan. Česká republika má stále nejvyšší počet případů klíšťové encefalitidy v Evropě, situace se však zhoršuje i v dalších zemích.  Přenáší se na člověka ze zvířat, především infikovaným klíštětem, méně častý způsob přenosu je konzumací syrového mléka a nepasterizovaných mléčných výrobků od nakažených zvířat (kozy, krávy, ovce) nebo poraněním při vytahování infekčního klíštěte domácímu zvířeti. K přenosu nákazy dochází již po dvou hodinách po přisátí infikované samičky nebo nymfy.

Klíšťová encefalitida neboli klíšťový zánět mozku je infekční virové onemocnění napadající nervový systém. U dětí má tendenci způsobovat spíše záněty mozkových obalů (meningitidu). První příznaky se objeví většinou za 7–14 dní. Onemocnění probíhá většinou dvoufázově, může proběhnout jen jedna fáze onemocnění nebo i bezpříznakově. První fáze trvá obvykle 3-5 dní, projeví se podobně jako chřipka – bolesti svalů, kloubů, zvýšená teplota, bolest hlavy, únava, nechutenství. Po několika dnech zlepšení může přijít druhá fáze onemocnění klíšťovou encefalitidou, kdy se objeví vysoká horečka, ztuhlost šíje, kruté bolesti hlavy, zvracení, světloplachost. Dochází k postižení centrálního nervového systému s projevy nervové obrny, ztuhnutí svalů, třesem, závratěmi, poruchami paměti, spánku, dezorientací. Akutní stav trvá 2-3 týdny.

Následkem 2. fáze onemocnění mohou být trvalé následky např. chronické bolesti hlavy, poruchy spánku, poruchy soustředění, deprese, třes, poruchy rovnováhy, obrna svalů v obličeji, obrny končetin.
Prodělané onemocnění v mladším věku nemusí být zárukou celoživotní imunity, doporučuje se za 20–30 let zkontrolovat hladinu protilátek v krvi a zkonzultovat situaci s lékařem. Pokud je onemocnění proděláno ve středním a starším věku, předpokládaná imunita je dlouhodobá až doživotní. 

O tom, že situaci není radno podceňovat, ale naopak je potřeba zesílit naši prevenci, svědčí i velmi čerstvé zprávy o výskytu klíšťové encefalitidy v okrajových částech Prahy a na Ostravsku.

Očkování proti klíšťové encefalitidě
Nejvhodnějším způsobem prevence před tímto onemocněním je očkování proti klíšťatům. Doporučuje se zejména osobám, které žijí v rizikových oblastech, nebo osobám, které se pohybují v přírodě, sportují nebo chodí na pravidelné vycházky s domácími miláčky.

Mýty a fakta o klíšťatech

O klíšťatech koluje mezi lidmi spoustu různých polopravd a mylných informací, které se většinou předávají z generace na generaci. Je to tak trochu logické. Něco, co nám saje krev prostě vzbuzuje naši pozornost a hlavně obavy. Některé mýty jsou skoro až legrační, babské pověry, ale každý se s mnohými určitě už setkal. Našli jsme pro Vás ty největší mýty, které uvádíme na pravou míru.

Klíště skáče ze stromů
Ne. Klíště obecné žije v trávě nebo na keřích ve výšce do jednoho metru podle svého vývojového stádia. Nejníže se pohybují larvy, které se přisávají na drobné savce, jako různí hlodavci. Výše pak žijí nymfy (předstupeň dospělého klíštěte), které se mohou snadno přichytit na srst vašich čtyřnohých miláčků. Nejvýše se pak setkáváme s dospělým klíštětem, které parazituje na člověku.

Klíště žije pouze v lese
Ne. Lesy, především listnaté a smíšené jsou sice doménou klíštěte, setkat se však s nimi můžete i na zahrádce, na louce či procházce v městském parku, na březích řek a rybníků, okrajích lesních cest a různých strží. Obecně se klíště vyskytuje všude, kde je tráva vyšší než 20 cm. Výrazně méně bývá klíšťat v jehličnatých lesích bez porostu a na prosluněných suchých místech.

Nejvíce klíšťat se objevuje uprostřed léta
Ne, není to pravda. Při vysokých teplotách chybí ve vzduchu vlhkost, proto během horkých měsíců zalézají klíšťata pod zem, kde přežívají přisátá na hlodavcích. Jejich největší výskyt je typický pro období jara (březen až červen) a podzimu až do příchodu prvních mrazů. Možná vás to překvapí, ale klíště začíná být aktivní už při teplotách nad 5 °C!

Klíště napadá hlavně lidi se sladkou krví
Ne. Klíšťata se orientují podle čichu. Vnímají lidské pachy, tělesné teplo a zvýšené množství oxidu uhličitého, který člověk a jiní tvorové vydechují. Mýty o změně složení potu po požití piva či česneku nikdy nebyly vědecky potvrzeny. Odpudivý účinek mají pouze repelenty, které mají však dočasný efekt, proto na ně nelze stoprocentně spoléhat.

Na světlé oblečení klíšťata nejdou
Omyl. Barva oblečení nehraje důležitou roli. Světlá látka má jen tu výhodu, že na ní klíště snáze zahlédnete a můžete jej rychleji odstranit. Vedle světlé barvy je vhodné volit i hladký materiál, po kterém klíště hůře šplhá. Do přírody jsou tedy ideální dlouhé světlé kalhoty, nejlépe dole zakončené gumou nebo nohavicemi zastrčenými do ponožek.

Klíště se musí nejdřív udusit
Ne. Doby, kdy maminky nebo babičky zakáply přisáté klíště kapkou oleje, kouskem másla či sádla jsou pryč. Ani mýtus o vytočení klíštěte proti nebo po směru hodinových ručiček není správný. Do kůže není zašroubované, ale zakousnuté, jeho kusadla připomínají kleště. Ani jeho rozdrcení není to pravé. Při rozdrcení klíštěte se dostávají do okolí všechny choroboplodné zárodky, které klíště obsahuje, a hrozí infekce i nepatrnou rankou v kůži.
 
Zdroj: ČHMÚ, SZÚ, Protean s.r.o. (www.kliste.cz), www.klistova-encefalitida.cz