Mezinárodní den válečných veteránů si připomínají národy celého světa

11. listopad byl vybrán symbolicky, neboť toho dne roku 1918 v 11 hodin bylo ve vlakovém voze v Le Francport u severofrancouzského města Compiègne podepsáno příměří mezi Spojenci a Německem, jímž byly na západní frontě ukončeny boje 1. světové války. Hlavními signatáři příměří byli vrchní velitel spojeneckých sil maršál Ferdinand Foch a německý zástupce Matthias Erzberger.

Tento den upozorňuje na život válečných veteránů i na to, že bychom neměli zapomínat na ty, kteří nasazují život za uchování míru.

Mezi veterány řadíme i policisty a další členy ozbrojených či bezpečnostních složek státu. Celá řada policistů i hasičů se účastnila bojů Velké války v zahraničních oddílech legionářů a teprve poté, po návratu do své vlasti, budovali moderní policejní a hasičský sbor. Policisté i hasiči se účastnili i bojů II. světové války a mnoho jich také padlo, např. při osvobozování Prahy. V moderní historii se i policisté účastní zahraničních spojeneckých misí.

Vlčí mák symbolem Dne veteránů

Tradice oslav konce 1. světové války se začala rodit již při prvním výročí dne příměří, 11. listopadu 1919, kdy byl tento den připomínán v Londýně, Paříži i dalších městech dohodových států. Americký prezident Woodrow Wilson téhož roku oficiálně vyhlásil 11. listopad Dnem příměří.

Symbolem Dne veteránů se stal květ vlčího máku. Podle Asociace nositelů legionářských tradic (ANLET) květ máku, jako symbol vojáků zabitých ve válce, byl použit před více než 110 lety v Kanadě. Z této doby jsou známy záznamy korespondenta, který během napoleonských válek popisuje hroby vojáků z oblasti Flander, hustě porostlé vlčími máky. Dále se uvádí, že kolem roku 1920 Američanka Moina Michaelová použila tento symbol jako upomínku na životy zmařené v 1. světové válce.

Zdá se, že k rozšíření vlčího máku jako symbolu zmařených životů vojáků nejvíce dopomohla báseň Ve flanderských polích kanadského podplukovníka Johna McCrae, chirurga armád Britského společenství národů. Ten sloužil na západní frontě, nedaleko belgického města Ypres. Byl otřesen a citově zasažen utrpením, které musel denně vídat, a proto v roce 1915 napsal svoji slavnou báseň. Vyjadřuje v ní žal nad zabitými spolubojovníky. Tuto báseň psal pouze pro sebe a zahodil ji. Jiný kolemjdoucí důstojník ji však zvedl a odeslal do Anglie.

V roce 1921 zvolil bývalý velitel britských expedičních sil polní maršál sir Douglas Haig jako předseda Nadace veteránů vlčí mák za symbol pro sbírku na pomoc válečným veteránům a invalidům.

Připnutím symbolického květu jako krev rudého vlčího máku si lidé po celém světě připomínají hrdinství vojáků a vzdávají jim úctu. Je to připomínka padlých, zmrzačených i přeživších.

Válečným veteránům a uchování jejich vzpomínek se věnuje společnost Post Bellum v projektu Paměť národa. Vzpomínky přímých pamětníků jsou mementem lidstva a míru. Pro Paměť národa vyprávělo už více než 800 veteránů. V České republice žije ještě asi 600 bývalých vojáků a odbojářů z období 2. světové války, jejichž jedinečné osudy zůstávají skryty. I proto pořádá společnost Post Bellum sbírku ke Dni válečných veteránů. Díky ní budou moci dál dokumentovat jejich další vyprávění. Dokud je čas. Zapojit se můžete i Vy.

Děkujeme. Cítíme úctu k jejich poslání. Čest jejich památce.

V polích Flanderských
John McCrae

Na polích flanderských vlčí máky vlají
rudě mezi kříži, které znamenají,
za řadou řada, náš hrob; pod bání modravou
skřivani v letu dál trylkují s odvahou
byť dole vřava děl zpěv jejich sluchu tají.

My mrtvi jsme. Ač ještě včera tu v kraji
jsme živí viděli slunko vstát a jak barvy západu si hrají,
milovali jsme a milováni byli, teď pohřbeni jsme pod trávou
na polích flanderských.

Před nepřítelem vy nyní hleďte věc naši hájit:
my jsme kdo z rukou ochablých vám předávají
zápasu pochodeň; vysoko neste ji nad hlavou.

Nezachováte-li nám padlým věrnost svou
my spánku nedojdem, byť nadál vlčí máky zrají
na polích flanderských.

(český překlad Jindra Svitáková)



Zdroj: Post Bellum, Paměť národa, Československá obec legionářská